Takyro

Můj dětský sen, dostat se ke koním a bejt u nich pečená vařená se splnil roku 2001 v lednu, kdy jsem začala získávat své první zkušenosti v liberecké stáji v Pilínkově  u p. Šilhánkové.Po roce jsem přešla do turistické stáje v Machníně k p. Vundrové.Zde jsem pobývala do doby, než jsem šla na zemědělku do Lanškrouna.Na této škole jsem se učila rok a půl a v čase kdy jsem byla v Liberci, jezdila jsem na kladrubáčkách v Machníně.Po ukončení studia na této škole jsem přešla do školy v Liberci a dostala jsem od maminy svého prvního koně! Bohužel kobylku jsem měla jen 2 a půl roku, protože jak už to bývá, peníze sice byly, jsou a budou ale u nás tomu tak nebylo.Dělala jsem všechno pro to abych se svýho snu nemusela vzdát ale doba je zlá a déle jak půl roku jsem to pytlíkovat nedokázala.Kobylku jsem prodala a dnes už o ní bohužel nevím nic.Od té doby rok uplynul, stav se zlepšil a s přítelem jsme si koupili nového koníka.Tak doufáme, že nám bude dlouho ťapat!

Oba koníci jsou kobylky.Dávám ženskejm zásadně přednost protože maj svojí hlavu a valaši jsou na mě až moc ,,mulovití" .Hřebce nechci z důvodu, že chci aby můj koník mohl být se stádem.Zairu jsem koupila v jejích necelých 2 letech, připravila na obsedání, obsedla i přijezdila.Takyro je 2,5 roku a bude to s ní zrovna tak.Staršího koníka jsem nechtěla, protože piplat se z koněm od píky a udělat si ho podle sebe a hlavně mu porozumět, to je to co mě naplňuje.Nedokázala bych si koupit přiježděnýho koně, páč nevim co by mě to dalo.Stejně tak si nechci dát koně někým obsednout a přijezdit protože ten pocit, když člověk poprvé venku cválá se svým ,,hříbátkem" tluče mu srdce a říká si...já cválám! Nenahraditelný.Je to neuvěřitelnej pocit.Tak nám držte palečky ať to někam dotáhnem.Zduř